Sklizeň

Déšť chemických ošetření však nekončí pěstováním. Během sklizně se mechanicky sklízené plantáže postřikují tzv. „defolianty“, které způsobují spálení a opadání listů rostlin a usnadňují tím strojovou sklizeň. S přirozeným oběhem vody v přírodě pak spolu s dalšími chemikáliemi putují do vodních toků a podzemních vod. Ještě předtím však stihnou poničit i rostlinstvo okolo bavlníkového pole (vzrostlé stromy nevyjímaje) a při sběru bavlny (defolianty se aplikují těsně před sklizní) potrápit také lidi.
Strojová sklizeň předpokládá užití těžkých zemědělských strojů, které udusávají půdu, čímž ničí její přirozenou kyprost, která je předpokladem pro zdravý půdní život a obnovu živin. Příští rok bude tento handicap muset být dohnán umělými hnojivy.

Bio bavlna je naproti tomu velmi často, především v rozvojových zemích, sklízena ručně, samozřejmě bez použití jakýchkoliv chemikálií či strojů. Ruční sběr je navíc efektivnější – plantáž po strojové sklizni se blýská bílou víc, než byste si mysleli.
Navíc už samotná bio kvalita předznamenává větší environmentální a sociální zodpovědnost majitelů plantáže a výrobce, a proto se koupí biotextilu většinou vyhýbáte nepřímé podpoře zneužívání pracovní síly. Některé biotextilní standardy v sobě dokonce mají přímo zakotveny požadavky na etické pracovní podmínky.

Strojová sklizeň

Bavlníkové pole po mechanizované sklizni

Další článek - Semena: odskok do potravinářského průmyslu