Zpracování bavlny

Výroba konvenčního textilu

Měkkost a jemnost bavlněných látek, na které jsme si již zvykli, jsou výsledkem mnohanásobného chemického zpracování. Bavlněná vlákna přicházejí do textilních továren pokryta mnoha vrstvami pesticidních a jiných postřiků, avšak během přeměny na konečný výrobek se většina těchto chemikálií vymyje, ať už při praní, či bělení a barvení. Jakkoliv toto zní dobře, čeká nás opět cesta po spirále dolů. Při zpracovávání bavlněných vláken se používá řada toxických chemikálií, olejů, vosků a dalších substancí. Zbytková množství těchto látek způsobují mnohým nositelům zdravotní problémy, od kožních reakcí přes snížení celkové obranyschopnosti organismu, a ve spojení s dalšími faktory znečištění a nepřirozené zátěže organismu až po chronické obtíže.

Pouze během spřádání nebývají používány žádné toxické chemikálie, ovšem hned v dalším kroku, tkaní, se vlákna potahují polyvinilovým tmelem, který celý proces usnadňuje. Při následném bělení však začíná jít opravdu „do tuha“. V některých případech se bělí za pomoci peroxidu vodíku, avšak často se bělí za použití vysoce toxického chlóru. (→ Pro zajímavost, pro své účinky na lidské zdraví byl chlór používán jako bojový plyn již za první světové války, dodnes slouží jako surovina pro výrobu dalších bojových látek – fosgenu a yperitu. V České republice chlór vyrábí dvě společnosti – Spolana Neratovice a Spolchemie v Ústí nad Labem. V obou se používá zastaralý proces amalgámové elektrolýzy, která spotřebovává vysoká množství toxické rtuti. Opakované vdechování chlóru leptá tkáně, poškozuje dýchací soustavu, imunitní systém, krev a srdce. Vystavením chlóru dochází k dráždění kůže a očí a plynný chlór je speciálně nebezpečný pro půdní a vodní život.)
Tento fakt nám dává docela dobrou představu o tom, jakým způsobem probíhá bělení textilních tkanin v méně rozvinutých zemích světa, kde kvalitní čištění odpadních vod často zůstává u pouhého přání místních lidí.
Kromě chemického bělení se používá také technologie optického zjasňování. Optické zjasňovací prostředky zjednodušeně absorbují okem neviditelné UV záření a převádí jej na záření viditelných fluoroscenčních paprsků.

Po této fázi přichází k odstraňování šlichty (tmelu, který chránil vlákna při tkaní a zvyšoval jejich hladkost) – pomocí průmyslových pracích prostředků. Od těch tkaninám pomůže jen další „vydrhnutí“ v hydroxidu sodném.

Následné barvení, ve většině případů za pomoci formaldehydových ustalovadel, vyžaduje další praní a čištění. Všimněte si chemikáliemi znečištěných hektolitrů vody, které jsme dosud na své cestě textilní výrobou potkali. Všechny by měly být před vypuštěním do přírody řádně vyčištěny.

Posledním krokem jsou dokončovací práce. V tomto okamžiku přicházejí do hry mnohé chemické úpravy, které na látkách již zůstávají a dodávají jim vlastnosti, které máme tak rádi – dokud nezjistíme, čím jsou vykoupeny. Na textil, kterým se obklopujeme, jsou aplikována změkčovadla, úpravy, které zajistí menší mačkavost, žmolkování, srážení, nasákavost potem a pachem, látky snižující hořlavost, usnadňující žehlení, odpuzující hmyz, protiplísňová, antistatická a mnohá další činidla a desinfekční impregnace. Tyto chemikálie často obsahují formaldehyd , hydroxid sodný (silná žíravina), kyselinu sírovou (ve vodě neomezeně se rozpouštějící sloučeninu, i slabé roztoky jsou velmi žíravé), halogeny (fluor, chlór, bróm a jód), sulfonamidovou pryskyřici (sulfonamidy jsou skupina antibiotik, které byly ve většině případů nahrazeny účinnějšími a méně toxickými látkami). Aby se chemikálie z textilií nevymývaly a zůstávaly, tak dlouho, jak bude látka existovat, na molekulární úrovni bývají ve vláknech zafixovány zahřátím. Po zahřátí látky našimi těly se tyto chemikálie začínají uvolňovat. Ještě pořád si myslíte, že na sobě máte přírodní materiál?

Úplety (materiál běžně používaný například na trička a napínací prostěradla), prochází podobným procesem. Aby se vlákna dala splétat, musí být však ještě navíc navoskována a naolejována. Úplet je poté prán v pracích prostředcích a změkčovadlech, při výrobě fleecu a žerzeje navíc s přidáním látek, zamezujících zvlnění látky. Pokud se jedná o kousek, který je barvený ve fázi vláken, přidává se na konec dlouhé řady používaných chemikálií ještě formaldehydová pryskyřice.

Mnohé z chemických látek, které jsou v textilní výrobě používány, reagují s dalšími prvky a sloučeninami a slunečním zářením a vytváří další nebezpečné chemikálie. Některé z nich jsou označovány za možné karcinogeny. Při barvení a tisku bavlněných tkanin jsou velmi často používány výrobky s obsahem železa, cínu, draslíku, těžkých kovů, benzenu a organochlorových sloučenin, které vyžadují obrovské množství vody, aby byly z látek vymyty na zbytková množství, kerá jsou povolena hygienickými normami. Jak jsme již naznačili, čističky odpadních vod v rozvojových oblastech naprosto nejsou pravidlem, často lze nalézt textilní továrny, z nichž odpadní vody ústí přímo do řek či dokonce zásobáren pitné vody.

Další článek - Zpracování biobavlny