Konvenční textil

Smutná bilance textilního průmyslu

Při při pěstování konvenční bavlny se na postřiky ročně spotřebují chemikálie v celkové hodnotě 2 miliard amerických dolarů.

Například v Indii, která je jedním z největších producentů bavlny na světě, pokrývají bavlníkové plantáže pouze 4-6 % celkové výměry zemědělské půdy. Využije se ale na nich více než 50 % celkové spotřeby pesticidů v Indii. Farmáři, v obavě o úrodu, stříkají svá pole až 30krát do roka (4 - 5krát více než je doporučováno) – bez jakkýchkoliv ochranných prostředků a bezpečnostních opatření.

Mnohé z těchto pesticidů jsou při tom klasifikovány Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako „extrémně či vysoce rizikové“ a na území USA a EU jsou dávno zakázané, či nikdy ani nebyly vpuštěny na trh.

Mnozí z mezinárodních výrobců pesticidů si jsou vědomi faktu, že indický trh je velmi lukrativní a bez omezení, která platí v jejich zemích, a zřizují zde své vlastní továrny, jako například známé firmy Bayer, Novartis či dánská Cheminova, která působí exhalacemi ze svých chemiček problémy sousedícím vesničanům, trpícím važnými kožními problémy.

Viz (a mnohem více) na vlastní oči v investigativním dokumentu „Ukrutně dobrá koupě“ (A Killer Bargain), natočeném v roce 2007.

Mnoho z chudých a nevzdělaných farmářů tak končí své životy v charitativní nemocnici ve městě Bikaner nebo dalších specializovaných hospicích pro chudé.

Kdekoliv v inkriminovaných oblastech úřady či nevládní organizace testují, tam nacházejí rezidua pesticidů. V mléku, v mouce, v balené pitné vodě, dokonce i v lahvích s Coca-Colou, která se v Indii stáčí.

Přičemž rezidua těchto pesticidů byla nalezena i v bavlněném oblečení, jak poukazuje studie z roku 2004 provedená na univerzitě v Łodzi.

Pěstováním bavlny to však v tomto případě bohužel ještě nekončí...

„Při zpracování bavlny je největším problémem bělení a barvení textilií. Zhruba jedna třetina barviv k bavlně nepřilne a vymyje se postupně v některé fázi praní do odpadní vody. Velká část zpracovatelských zařízení se nachází v nejméně rozvinutých zemích světa, v nichž je ochrana přírody a životního prostředí často méně důsledná než v Evropské unii nebo Severní Americe. Menší výrobní podniky a dílny například nemívají vlastní čističky odpadních vod. Voda znečištěná barvivy a zbytky pesticidů ústí přímo do vodních zdrojů, které nezřídka plní roli zásobáren pitné a užitkové vody pro celou oblast.

Německá pobočka Pesticide Action Network vytvořila detailní přehled procesů, kterými vlákna během zpracování procházejí, a chemických látek, které se při nich používají. I stručný výtah ukazuje širokou škálu environmentálně rozporuplných souvislostí: v procesu, který začíná několika chemickými reakcemi, a vrcholí spřádáním umělých vláken a vznikem tkanin, které se následně propírají, bělí, znovu propírají, suší, chemicky upravují, barví a potiskují, znovu chemicky upravují, propírají a suší, dochází především k silnému znečištění odpadních vod v důsledku přítomnosti těžkých kovů v textilních barvivech a vysoké spotřebě energie během sušení.“

_{Zdroj: Oděvy v souvislostech, Ekologický institut Veronica. Mnohem více na: http://www.veronica.cz/?id=219}

Finální výrobky je pak nutné ještě ušít. Více o tomto aspektu výroby v právě probíhající kampani Společnosti pro Fair Trade,  Ušili to na nás.